Ivo Možný ve své knize „Proč tak snadno?“ rozvíjí tezi, že normalizační společnost byla především společností rozsáhlých rodinných sítí fungujících na základě klanové logiky. Právě jejich existence umožňovala svým členům zabezpečit si určitou životní úroveň i v rámci špatně fungujícího ekonomického a politického systému. „Sametová revoluce“ může být z této perspektivy viděna jako výsledek situace, kdy už ani tento způsob obhospodařování potřeb nedokázal zajistit spokojenost všem, hlavně těm mladším členům klanů, a to ani v kruzích blízkých centru moci.
Jako podklad k diskuzi bude promítnut dokumentární film Něžná revoluce. Ten byl dokončen 28. prosince 1989, což znamená, že jeho výroba trvala jen o něco více než jeden měsíc. Vznikl v době, kdy přívlastek „sametová“ ještě neexistoval, ještě jej bylo třeba vymyslet. Přestože se film nijak radikálně nevymyká z interpretace 17. listopadu 1989, tak jak se postupně utvářela v následujících letech, jakousi svou bezprostředností a čerstvostí je do určité míry překvapivý. Je možno ho chápat jako ještě polohrubý, dosud neúplně zpracovaný a nevyčištěný materiál, z něhož čerpaly pozdější výklady událostí listopadu 1989 v Československu.
„V žádné zemi neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo.“
(Miroslav Štěpán, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze, 23. listopadu 1989 před dělníky ČKD)
„Já jsem Jana Pilátová, jsem redaktorka nakladatelství Panorama a matka třech dětí. Dneska mejm dcerám je osmnáct a já konečně vidím, kam jdou ty peníze, který nešly na zdravotnictví, nešly na výchovu, nešly na dobrej vzduch. Jdou na ty policajty, který mou Andulu zmlátili.“
(Jana Pilátová, účastnice veřejné diskuze v jednom z pražských divadel v týdnu po 17. listopadu 1989)
„Je to pro člověka, určitá, bych řekl, tragédie, že. Ta tragédie, bohužel se netýká člověka jako samýho, já jsem dycky poctivě dělal. Ta tragédie se týká mých příslušníků rodiny, kteří jen proto, že nesou jméno Jakeš jsou zdiskreditováni. Včetně vnuků. To mě mrzí nejvíc.“
(Milouš Jakeš 24. listopadu 1989 po své vynucené rezignaci na pozici generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ)
Promítání je navázáno na Proseminář k úvodu do sociologie a povinnou četbu: „Proč tak snadno?“ od Iva Možného (Užitečné bude i pojetí kapitálů Pierra Bourdieu). Film promítne a v krátkém teoretickém úvodu představí Petr Mezihorák. Po filmu bude následovat diskuze.