Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> Grab and Run
> Roser Corella, Germany, Spain, 2017, 82 min

Každé dobré manželství začíná slzami, praví jedno staré kyrgyzské přísloví. Pokud by tomu tak bylo, v Kyrgyzstánu by to platilo asi o polovině sňatků. Právě tolik z nich podle odhadů začíná ilegálním únosem nevěsty. Skupina mužů napadne na ulici dívku a dovleče ji do nového „domova“, kde jsou už přípravy na svatbu v plném proudu. Málokterá unesená nevěsta se dokáže ponižujícímu zacházení vzepřít. Dívky se navíc bojí, že by se kvůli stigmatu už nevdaly. Budoucí manželé si únosem dokazují mužnost a navíc se vyhýbají placení finanční odměny rodičům vyvolené dívky, což je jeden z tradičních zvyků. Šokující film velmi zblízka ukazuje tradici, která dokládá, že v Kyrgyzstánu jsou ženy stále chápány jako mužská trofej.

There’s a Kyrgyz saying that every good marriage starts with tears. If true, it applies to about half the marriages in Kyrgyzstan, as estimates say that this is how many start with the illegal kidnapping of the bride. A group of men capture a woman on the street and drag her to her new “home”, where preparations for a wedding are underway. Only very few kidnapped brides withstand the humiliating treatment; they also fear that they would not find a husband later because of the stigma. The kidnapping allows the groom to prove his manliness; he also avoids paying the traditional bride price to his chosen one’s parents. This shocking film provides a close-up look at a tradition that proves that women in Kyrgyzstan are still seen as men’s trophies.

* sekce MÁTE PRÁVO VĚDĚT

► 21.00
>> Life Begins at 100
> Åsa Blanck, Sweden, 2015, 58 min

Švédka Dagny má svůj vlastní blog, kam denně přispívá. Píše o všedních věcech, dopisuje si se svými přáteli a sem tam projede seznamky. Večer nezřídka vyráží na párty, kde nepohrdne sklenkou šampaňského. Je hostem televizních pořadů, lidé ji poznávají na ulici. Fakt, že se blogerka Dagny narodila v roce 1912, se zdá nepodstatný. Jak sama říká, být aktivní a mít vůli učit se stále novým věcem není otázkou věku. A přestože k ní osud nebyl vždy vstřícný, neutápí se v minulosti, ale těší se na vše, co přijde. Skrze svůj příběh vzkazuje, že je třeba odhodit stud a strach – na to je život příliš krátký.

Swedish Dagny has her own blog, where she posts daily. She writes about ordinary things, exchanges messages with friends, and sometimes peruses dating ads. In the evenings she attends parties, never turning down a glass of bubbly. She is a regular on TV shows; people recognise her on the street. The fact that blogger Dagny was born in 1912 seems irrelevant. She says that being active and willing to learn new things is not a question of age. Although fate hasn’t always served her well, she refuses to drown in the past and looks forward to whatever comes. The message contained in her story says: Cast off apprehension and trepidation – life is too short!

* sekce MOC MÉDIÍ