Přednáška Jany Pavlové o recepci architektonické postmoderny v Československu a zanedbaném poli otázek, které se přelévají do teoretických a kulturně-společenských témat současnosti.
POSTMODERNA BEZ “POSTMODERNY”: Ideologické a morální aspekty architektonického diskurzu československé postmoderny
Do dnešní doby je převládající pohled historiografie umění na vývoj východního bloku bývalých socialistických zemí Evropy chápán jako “neautentický” či “sekundární”. Oproti vývoji západních zemí produkuje i u nás mínění, že československá architektura se vyznačovala krizí, jejímž negativně vnímaným vyústěním se stala postmoderna. Přednáška blíže představí, jaký měla specifická geopolitická situace, ve které se nacházelo Československo, jakožto socialistická země tvořící součást širšího geografického a společensko-kulturního prostoru centrální Evropy, vliv na produkci a recepci postmoderny, kterou mnozí její protagonisté sami označili za slepou odbočku ve vývoji moderní architektury.
Hlavním zájmem výkladu bude snaha určit zásadní pojmy, koncepty, události a fenomény, kolem kterých se debata o postmoderně utvářela. Je třeba problematizovat aspekty, které ji pojily ke dvěma centrům, dvěma pólům železné opony, z nichž reflexe postmoderny v Československu vycházela – kontext východní (SSSR) a kontext západní. Specifickou roli v tomto směru sehrál zejména “liberalizující” či “humanistický” aspekt postmoderny, který byl v oficiální rétorice přisvojen v podobě kulturní logiky “pozdního socialismu” přicházejícího v 80. letech spolu s ekonomickými reformami a politickým uvolněním uvnitř samotné komunistické strany. V socialistickém propagandistickém obraze termín postmoderna často absentoval vzhledem k jeho původnosti vycházející z prostředí západní „buržoazní” konzumní kultury. Termín byl vnímaný jako zavádějící od jeho „pravé” sociální a humanistické povahy realizované v „socialistické variantě” postmoderny. V neoficiální sféře absence pojmu naopak znamenala záměrnou strategii k tomu, aby mohly být artikulovány postmoderní ideje nesoucí charakter „iluze svobody” a to v momentu, kdy se samotný pojem postmoderny „zdiskreditoval”.
>>> Jana Pavlová se věnuje historii, teorii a kurátorství architektury. Její hlavní pole výzkumu je československá/česká postmoderní architektura, kterou se začala zabývat již ve své bakalářské práci na Ústavu dějin umění FF UK a to na téma – Postmoderní architektura českých bankovních domů a spořitelen v 90. letech. 20. století. Toto téma později představila v dokumentárním filmu Chrámy peněz (2014) ve spolupráci s Martinem Hrubým. V současné době připravuje na totožné téma publikaci. V minulosti spolupracovala s institucemi jako je Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, Praha 14 kulturní či 4AM/ Fórum pro architekturu a nová média. Spoluvedla Galerii KIV v Praze zabývající se prezentací současného českého umění. V poslední době připravila v autorském týmu výstavu Klasik zabývající se obrazem průměrného rodinného domu po roce 1989 – 2015 v pražské galerii VI PER. Své příspěvky publikovala v časopisech Volume, Sešity pro umění, teorii a příbuzné zóny /VVP AVU/, Smart Cities, Art&Antiques, Živel aj.
* Přednáška Postmoderna bez “postmoderny” vychází z diplomové práce na téma Recepce postmoderny v československém/českém architektonickém diskurzu pozdních 70. let – poloviny 90. let 20. století, kterou loni obhájila na katedře Teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
* Akce se koná jako součást doprovodného programu výstavního projektu “NECHTĚNÉ DĚDICTVÍ: Architekt Jan Dvořák (1925–1998)”.