Pokračování cyklu volně navazujících přednášek z filosofie médií Pala Fabuše. Tentokrát na téma Myšlení počítače. Představa, že by byl počítač schopen myšlení, vyvolávala zpočátku skepsi, jelikož mělo jít pouze o deterministickou mechanizaci rozumových aktů bez té nahodilosti, kterou známe z lidského myšlení. Ukazuje se však, že si počítač, a to zejména v podobě digitálního prostředí, v němž se potýká s nahodilostí (např. big data), vytváří specificky vlastní způsob myšlení neredukovatelný na to lidské. Spekulativně lze tedy tvrdit, že v kontrastu s dnes tak populárními představami bude umělá inteligence na pohled sice mnohem nudnější, ale ve skutečnosti mnohem divnější. Cyklus přednášek je součástí série vzdělávacích akcí na téma Jak přežít v post-digitální době (org. 4AM & Multiplace) a semináře Panel odborníků (org. TIM MUNI). Vstup volný.
Počítač obvykle zapínám
ještě než si sundám bundu.
(Karel Škrabal)
J. G. Ballard si v 70. letech všiml, že se svět kolem něj proměňuje tak radikálně, že realita ustupuje do pozadí a že se do popředí dostává spíše fikce – že si fikce a realita doslova prohodily místa. Dnes, s odstupem čtyřiceti let, je zjevné, že se jejich vztah opravdu zásadně a hluboce proměnil.
Vycházeje z filosofie a sociologie médií, z jejich dějin, ale i ze současných poznatků, bude cílem přednáškového cyklu podat syntetický výklad dnešních technologických podmínek myšlení. Leitmotivem cyklu má být otázka Proč dnes svět vzniká spíš podle pravidel fantazie než logiky?
————————–
Palo Fabuš se dlouhodobě zajímá o vztah digitální techniky a lidského údělu. Studoval informatiku, mediální teorii v Brně a sociologii v Praze. V letech 2014-15 absolvoval stáž na Ruhr Universität v Bochumi, kde studoval současnou německou filosofii médií. V minulosti přednášel pravidelně na FSS MU v Brně a k jednotlivým přednáškám byl pozván na VUT FIT, FaVU, FF MU, AVU, UMPRUM a FAMU a jinde. V letech 2005-2008 pracoval jako redaktor Literárních novin. V letech 2005 a 2006 spolupořádal Brno ZOOM – festival kultury nových médií. Od roku 2009 je redaktorem časopisu Umělec; od roku 2011 jeho šéfredaktorem. Dále publikoval v Literárních novinách, Flash Artu, A2, Furtherfield, Vlně a Mediálních studiích. Spolu s básníkem Lubošem Svobodou je autorem Přednášky o vznikavosti (Lačnit Press, 2017). Žije a působí v Nové Perle (Vrané nad Vltavou).
//////////
Cyklus přednášek Pala Fabuše je součástí série vzdělávacích akcí na téma Jak přežít v post-digitální době (org. 4AM & Multiplace) a semináře Panel odborníků (org. TIM MUNI).
//////////
Vstup volný.
#####
Proběhlo:
28.2.2018 // 18:30
Zrození počítače z ducha matematiky
Ačkoli počítači obvykle rozumíme jako technickému vynálezu, jeho epochální význam spočívá spíš v tom, jakou roli hraje v proměně lidského myšlení vůbec. Počítač se totiž rodí z krize, v níž se ocitá myšlení ve 20. století, když nedokáže nijak univerzálně skloubit akt myšlení s tím, co je myšleno. Tím, že počítač tento myšlenkový paradox prakticky zhmotňuje, nutí nás smířit se s tím, že myšlení nemusí být exkluzivně lidskou záležitostí.
#####
4. 10. 2017 // 18:30
Ontologie aneb Je možné demokratizovat realitu samu?
V první přednášce se pokusím přiblížit, proč se s koncem 20. století rodí nový a nebývale široký zájem o ontologii, jakou roli v něm hraje dobová technika a před jakou výzvou se v tomto bodu dějinného vývoje ocitáme. Ukáže se, že realita není něčím, co je pouze objevováno a poznáváno, ale co člověk také utváří v spolupráci se stroji i přírodou, a že otázka jak realitu utvářet, je výsostně politická.
1. 11. 2017 // 18:30
Mediace aneb Živé metafory
Jakkoli z dnešního pohledu člověka média provázejí od jeho počátků, začíná se o nich v zásadě mluvit a přemýšlet až ve dvacátém století. K zamyšlení nad jejich podstatou člověka nutí především jejich radikální a nepřehlédnutelné zmnožení a rozšíření – tj. mediatizace. Důsledné tázání po jejich povaze a původu nás však přivádí nejenom k otázce Co je to člověk?, ale také k poznání, že média vlastně neexistují.
6. 12. 2017 // 18:30
Fantazie rozumu
Co je to rozum? Rozum je tendence myšlení zacházet se světem jako s prostorem. Tato tendence se v historii myšlení po dlouho dobu úspěšně prosazuje jako vůdčí princip myšlení a svrchovaný projev lidství. To se mu daří jednak za tiché podpory statických dobových médií a jednak díky trvalému dojmu, že ty nejdůležitější skutečnosti jsou neměnné, předem dané a tím pádem dříve nebo později poznatelné a reprezentovatelné. V moderní době je však takový předpoklad poznání neudržitelný; rozum stále víc naráží na svoje limity a je na místě ptát se, jak rozum překročit.