Nové vydání časopisu ERA21 představí kurátor čísla JAN KRISTEK a šéfredaktorka ZUZANA MORÁVKOVÁ. V rámci křestu proběhne přednáška KATEŘINY NEDBÁLKOVÉ Vězení jako domov? Kateřina Nedbálková se dlouhodobě věnuje problematice deviace, kriminality a vězeňství. V souvislosti s vydáním nového čísla časopisu tak rozšíří kurátorský koncept o specifický rozměr, který dokumentuje košatost tématu, jenž se v celé své bohatosti nemohlo do jednoho časopisu vtěsnat i přes historicky nejrozsáhlejší počet šedesáti tří obsahových stran.
ANOTACE PŘEDNÁŠKY: VĚZENÍ JAKO DOMOV?
Jsou vězení místy smutku? Jak vypadá vězeňská každodennost? Jak funguje vězeňský černý trh a co jsou vězeňské rodiny a partnerství? Odpovědi na tyto otázky budu v přednášce hledat na základě vlastního empirického výzkumu a bohaté tradice sociálně vědního bádání na tomto poli.
EDITORIAL ČÍSLA
Ve vězení lidé „jí, spí, pracují, studují, hrají, plavou, chodí k doktorovi a navštěvují své rodiny. Také zde mluví, vyjednávají, poslouchají, učí se, vyjadřují názory, mají vztahy, nenávidí a milují. Ve vězení se lidé také dívají, myslí, čtou a poslouchají hudbu, mají pochyby i inspiraci, mají starosti a jsou zneklidňováni, vzrušeni, v depresi, v naději a pláčou a smějí se“, píše Roger Paez, autor věznice Mas d’Enrice v Tarragoně (viz strany 28–31), ve své knize Kritické navrhovaní věznic (Actar, 2014). Vězení je mikrokosmos, miniaturní svět sám pro sebe. Je to ostrov nebo loď na moři, kterou obývá společnost, jež si díky své izolovanosti musí vyvinout vlastní pravidla… a přesto zvláštním způsobem zrcadlí společnost „tam na druhé straně“. Vězení je heterotopií. Budeme-li hledat rozdíly, lze dojít k závěru, že vězení představuje marginální typ prostoru. Pokud se ale zaměříme na podobnosti, můžeme jej vidět jako paradigma míst, kde je architektura mobilizována s cílem zachytit, regulovat a případně napravit to, co většinová společnost považuje za nepřípustné „anomálie“ ve vztahu k normě. Nejzřetelněji jsou to výchovné a detenční ústavy, psychiatrie, ale také například veřejné prostory se specifickými mechanismy disciplinace a z určitého pohledu i tzv. vyloučené oblasti.