V rámci cyklus CZECH PROJECT uvádíme přednášku gruzínského sociologa MIKHEILA SVANIDZEHO, který se ve své práci zaměřuje na veřejný prostor ve vztahu se současnou politickou situací.
Procházky po městě lze snadno srovnat s archeologií odhalující různé vrstvy historie. Platí to zejména v zemích post-sovětského kapitalismu s bouřlivým politickým životem, která zaznamenala mnoho vlád s velmi rozdílnými politickými vizemi (nebo ne-vizemi) a filozofií vlád.
Pokusit se pochopit tyto filozofie lze na prostorově omezené oblasti dětských hřišť.Jsou to místa univerzální a všudypřítomná. Obvykle jsou udržována městskými částmi – a při nedostatku financí i samotnými obyvateli. Dětská hřiště jsou zranitelnými strukturami. Náklady na jejich nahrazení jsou relativně malé a politické body poměrně vysoké – každý politik vypadá dobře, když pózuje na zbrusu novém dětském hřišti. Proto podléhají neustálým změnám a obnovám.
Lidé u moci nevnímají dětská hřiště vysloveně jako politické kolbiště, ovšem implicitně a intuitivně tak jednají s pomocí různých druhů městského mobiliáře, využití sociálního prostoru a alokace zdrojů. Každá vrstva tak reprezentuje dobové chápání politické estetiky a ideologie a hřiště se stává archeologickým nalezištěm. Díky tomu mohou tyto městské prostory přispět k analýze současných politických příběhů.
Přednáška i následná diskuze bude v anglickém jazyce.
– – – – – – – – –
Children’s playgrounds: Visions of history and political narratives
Wandering across a city can be construed as work of an archaeologist discovering different layers of history. This is particularly true of a post-soviet capital with a turbulent political life, one that has seen many governments with very different political visions (or non-visions) and governing philosophies.
To test understanding of these philosophies on a spatially limited area such as playground. Playgrounds are universal and present at most inhabited places. It is also usually municipally managed or – when there is not enough resources put in place by the government – it is also managed by the people themselves. Playgrounds are vulnerable structures. The costs of their replacement are relatively small and the political gains for doing so are quite high – every politician looks good posing in a shiny new playground. Therefore they are in constant state of flux and renewal.
The people in power do not explicitly see the playground as an area of political battleground, but they do so implicitly and intuitively by using different kinds of urban furniture, use of social space and the allocation of resources. Each of these always represent their understanding of political aesthetic and ideology. Often times urban furniture of different era get tangled together in a single playground just like archaeological site with different layers of history.
Mikheil Svanidze is a sociologist from Tbilisi, Georgia. His interests include the uses of public space and contemporary politics.