Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> Plastic China
> Jiu-liang Wang, China, 2016, 82 min

Desetiletá I Ťie nemůže zapomenout na svou rodnou vesnici. Stejně jako mnoho nevzdělaných venkovanů v Číně i její rodiče museli hledat práci stovky kilometrů od domova. Uchytili se v malé továrně na recyklaci plastů, které se do Číny svážejí ze zemí s největší spotřebou. Obrovské hory odpadků se pro dospělé stávají zdrojem ubohých příjmů, pro děti pak místem jejich her. Vyhozené nafukovací balónky a rozbité panenky jsou smutným vzkazem z vyspělého světa. Zhmotňují jeho lesk a příležitosti, které dívka a její kamarádi nikdy nepoznají. Možnost chodit do školy se I Ťie čím dál více vzdaluje, protože její otec propije i to málo, co si recyklací vydělá. Film zblízka sleduje individuální osudy naplňované mezi vyhozenými obaly a každým záběrem svědčí o sociální nerovnosti a paradoxech globalizovaného světa.

Ten-year-old Yi-Jie cannot forget her native village. Like many uneducated villagers in China, her parents had to look for work hundreds of kilometres away from home. They eventually found themselves in a small plant for the recycling of plastic, which is collected in China from the countries with the largest consumption. The huge mountains of rubbish become a paltry source of income for the adults and a place for the children to play their games. Cast off inflatable balloons and broken dolls are sad messages from the developed world, embodying its lustre and the opportunities that Yi-Jie and her friends will never know. The chances of Yi-Jie someday going to school are becoming ever more remote as her father drinks what little he earns from the recycling plant. The film follows closely the individual stories that are played out among the heaps of plastic waste and testifies with every shot to the social inequalities and paradoxes of globalisation.

* sekce MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽ

► 21.00
>> The Father, The Son and The Holy Jihad
> Stéphane Malterre, France, 2016, 119 min

Syřan Bassám Ajáší se stal zářným příkladem integrace do francouzské společnosti. Vzal si Francouzku, založil rodinu, podnikal. Příběh jeho rodiny byl prezentován jako úspěšné propojení života v islámské víře a západních hodnot. Jak se ale v jeho rodné zemi zhoršovala situace, smysl pro patriotismus začal převažovat, a Bassám se stal duchovním vůdcem odporu. Jeho syn Abd-ar-Rahmán zašel ještě dál, když v roce 2011 vstoupil do Svobodné syrské armády v boji proti Asadovi. Téma hledání vlastní identity v nesourodých kulturách je představeno v napínavém filmovém zpracování, kterému nechybí strhující příběh, silné charaktery a exkluzivní záběry ze syrských bojových akcí.

Bassam Ayachi is a Syrian man who has become a shining example of integration into French society. He married a Frenchwoman, started a family, opened a business. The story of his family was presented as a successful connection of life in the Islamic faith and Western values. But as the situation in his homeland worsened, his sense of patriotism took precedence, and Bassam became a spiritual leader of the resistance. His son Abd-ar-Rahman went even further and in 2011 joined the Free Syrian Army in the fight against Assad. The theme of the search for identity in disparate cultures is presented in this thrilling film with a riveting story, strong characters, and exclusive footage of the Syrian conflict.

* sekce MÁTE PRÁVO VĚDĚT

Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> Shot in the Dark
> Frank Amann, Germany, 2016, 79 min

„Moc světla skutečně doceníte, až když oslepnete,“ svěřuje se nevidomá fotografka Sonia. Fotografie trojice zrakově postižených umělců, kteří se ve filmu představují, jsou mimořádné. Fyzické, živoucí obrazy, které nemají vždy jasné kontury, zato získávají magickou atmosférou světa, do kterého dávají nahlédnout – fascinujícího prostoru mysli nevidomých lidí. Hra s náhodou a fantazií, která se rozehrává v jejich hlavách, vytváří pozoruhodný most směrem k vidomým. Intimní portrét současně nabourává klasickou představu o tvůrčím procesu a zásadně obohacuje pojetí vnímání a imaginace.

“I only understood how powerful light is after I went blind,” says photographer Sonia. The photos made by the 3 visually challenged artists presented in the film are extraordinary. Tangible, living images, which may not always have clear contours but take on the magical atmosphere of the world of which they provide a glimpse – the fascinating space in the minds of the sightless. The game of chance blended with imagination that plays out in their heads creates an impressive bridge towards the sighted. At the same time, this intimate portrait attacks traditional notions about the creative process and significantly enhances the concept of perception and imagination.

* sekce MOC MÉDIÍ

► 21.00
>> Golden Dawn – A Personal Affair
> Angélique Kourounis, Greece, 2016, 90 min

Vzestup řeckého politického uskupení Zlatý úsvit, které se netají svým neonacistickým směřováním, přiměl režisérku Angélique Kourounis překročit meze nezaujatého pozorovatele. Přiznává, že její rodinné zázemí i vlastní levicové politické přesvědčení ji staví vůči Zlatému úsvitu do příkré opozice. Kriticky dokumentuje jeho metody, které sahají od populistického rozdávání jídla nezaměstnaným Řekům až k brutálnímu šikanování cizinců, a dokonce vraždě. Je svědkem časté vstřícnosti vůči Zlatému úsvitu ze strany policie či církve. I díky výpovědím „slušných“ sympatizantů Zlatého úsvitu vyvstává zřetelná paralela s nástupem nacistů v meziválečném Německu a s úspěchy podobných hnutí jinde ve světě.

The rise of the Greek political group Golden Dawn, which makes no secret of its neo-Nazi views, inspired director Angélique Kourounis to go beyond the limits of a detached observer. She admits that her family background and her own leftist political beliefs have built a strong opposition in her mind towards Golden Dawn. She critically documents its methods, which range from populist food distribution to unemployed Greeks, to brutal harassment of foreigners and even murder. She is a witness of the frequent favourable response to Golden Dawn on the part of the police or the church. Thanks to testimonies of “respectable” supporters of Golden Dawn, she raises obvious parallels with the rise of the Nazis in Germany and with the success of similar movements elsewhere in the world. 

* sekce VOLTE ZMĚNU!

Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> DIY Country
> Antony Butts, France, UK, 2016, 80 min

Mnozí obyvatelé Donbasu měli po léta pocit, že ukrajinská vláda přehlíží jejich problémy a ignoruje jejich nároky. Rusko jich na jaře 2014 po anexi Krymu využilo pro nepřiznanou separatistickou operaci. Ozbrojené skupiny proruských rebelů ovládly místní úřady a vyhlásily referendum o odtržení od Ukrajiny. Režisér Antony Butts na konkrétních lidských osudech a bezprostředně zachycených situacích zobrazuje odhodlání a nadšení, ale i naivitu, aroganci a krutost účastníků převratu. Revoluce vynáší k moci značně sporné postavy a své původní vyznavače zanechává mnohdy rozčarované zjištěním, že byli jen pěšáky na šachovnici ovládané mocnějšími hráči.

Many residents of Donbass have felt for years that the Ukrainian government ignores their problems and demands. After the annexation of Crimea in the spring of 2014, Russia used them for a covert separatist operation. Armed groups of pro-Russian rebels took control of local authorities and announced a referendum on secession from Ukraine. Based on concrete human experiences and situations, film maker Antony Butts captures the determination and passion, but also the naivety, arrogance and cruelty of the participants in the coup. The revolution brings to power highly controversial figures, and its former adherents are often left disillusioned to learn that they were mere pawns controlled by more powerful players.

* sekce MÁTE PRÁVO VĚDĚT

► 21.00
>> The Wait
> Emil Langballe, Denmark, 2016, 58 min

Je chytrá, krásná, úspěšná ve škole a nadaná ve fotbale i oblíbená mezi kamarádkami. Přesto není čtrnáctiletá Rochsár šťastná. Před pěti lety utekla s rodiči a několika staršími sourozenci do Dánska. V Afghánistánu jim šlo o život, přesto celé početné rodině dodnes chybí povolení k pobytu v Dánsku. Dennodenně nad nimi tudíž visí hrozba deportace. Benjamínek rodiny Rochsár se dostává vinou osudu do nelehké role. Jako jediná mluví plynně dánsky, a proto právě na ní zůstává veškerá komunikace s právníky a imigračním oddělením. Může čtrnáctiletá dívka unést takové břímě? Přátelé, sousedé i známí nabízejí pomoc, ale azylová politika je často neúprosná.

She’s smart, beautiful and popular, does well in school and is a talented football player. But 14-year-old Rochsár is unhappy. Five years ago, she fled with her parents and several older siblings to Denmark. In Afghanistan their lives were in danger, but the entire extended family still lacks a residence permit in Denmark. Every day the threat of deportation looms. Rochsár, as the youngest in the family, has been cast by destiny into a difficult role. As the only fluent Danish speaker, she has to manage all communications with the lawyers and the immigration department. Can a 14-year-old girl bear such a burden? Friends, neighbours and acquaintances offer assistance, but the asylum policy is often merciless.

* sekce SEN O EVROPĚ

Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> To End a War
> Marc Silver, USA, Columbia, UK, 2016, 90 min

Tahle válka trvala tak dlouho, že už si na ni skoro všichni zvykli. Přes 52 let dlouhý ozbrojený konflikt v Kolumbii mezi vládou a ultralevicovou guerillou FARC si vyžádal statisíce mrtvých a ovlivnil životy milionů lidí. V roce 2012 obě strany poprvé usedly ke společnému stolu a o čtyři roky později podepsaly historickou mírovou dohodu. Prezident Santos získal Nobelovu cenu míru. Může ale takový mír vydržet? Dokážou se marxisté z džungle začlenit do demokracie? Budou si lidé moci navzájem odpustit zločiny, jichž se dopustili všichni aktéři této války? Observační snímek nabízí unikátní pohled do zákulisí nejvyšších pater obou znesvářených táborů i procesu, který vede k dějinnému zvratu.

A war so long, almost everyone was used to it. The armed conflict in Colombia between the government and the ultra-leftist FARC guerrillas, lasting over 52 years, claimed hundreds of thousands of lives and affected millions of others. The 2 parties first sat down together in 2012; 4 years later a historical peace accord was signed. President Santos subsequently received the Nobel Peace Prize. But can this peace last? Will Marxists from the jungle find a place in democracy? Will people be able to forgive the crimes committed by all involved in this war? This observational documentary offers a unique view behind the scenes at the highest levels of both feuding camps, as well as at the process that led to a historical turnaround.

* sekce MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽ

► 21.00
>> When Will This Wind Stop
> Aniela Astrid Gabryel, Poland, 2016, 66 min

Krymští Tataři si v průběhu dějin vytrpěli mnohé. Stalinovy čistky a násilné deportace je odsud vypudily na téměř padesát let. Po svém návratu v roce 1988 si svého kraje dlouho neužívali. Po ruské anexi v roce 2014 opět čelí represím a zvažují, zda za těchto podmínek své domovy raději neopustí. Filmaři přijímají pozvání do několika Krymsko-tatarských domácností a nechávají si vyprávět, jak hluboce se jich dané události týkají. Dokument zachycuje i detaily jejich každodenního života, do kterého patří takové naschvály, jako je třeba opětovné odstřihnutí televizního vysílání. Časté skypové hovory mezi těmi, kdo zůstali, a těmi, kdo odešli, pak dokreslují pohled na minulost i současnost obyvatel Krymu, kteří opět čekají, „až vítr ustane“.

Crimean Tartars have suffered much. Stalin’s purges and forced deportation kept them away from their homeland for almost 50 years. After their return in 1988, they had little time to enjoy it. Since the 2014 Russia annexation, they again face repression and wonder if it might not be better to leave. The filmmakers accept invitations from several Crimean Tartar families to listen to how deeply today’s events affect them. The film also captures details of daily life, which include such spiteful actions as the repeated cutting off of TV broadcasts. Frequent Skype conversations between those who remained and those who left complete the picture of the past and the present of these Crimean residents who are once again waiting for “this wind to stop”.

* sekce CESTY KE SVOBODĚ

Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> Grab and Run
> Roser Corella, Germany, Spain, 2017, 82 min

Každé dobré manželství začíná slzami, praví jedno staré kyrgyzské přísloví. Pokud by tomu tak bylo, v Kyrgyzstánu by to platilo asi o polovině sňatků. Právě tolik z nich podle odhadů začíná ilegálním únosem nevěsty. Skupina mužů napadne na ulici dívku a dovleče ji do nového „domova“, kde jsou už přípravy na svatbu v plném proudu. Málokterá unesená nevěsta se dokáže ponižujícímu zacházení vzepřít. Dívky se navíc bojí, že by se kvůli stigmatu už nevdaly. Budoucí manželé si únosem dokazují mužnost a navíc se vyhýbají placení finanční odměny rodičům vyvolené dívky, což je jeden z tradičních zvyků. Šokující film velmi zblízka ukazuje tradici, která dokládá, že v Kyrgyzstánu jsou ženy stále chápány jako mužská trofej.

There’s a Kyrgyz saying that every good marriage starts with tears. If true, it applies to about half the marriages in Kyrgyzstan, as estimates say that this is how many start with the illegal kidnapping of the bride. A group of men capture a woman on the street and drag her to her new “home”, where preparations for a wedding are underway. Only very few kidnapped brides withstand the humiliating treatment; they also fear that they would not find a husband later because of the stigma. The kidnapping allows the groom to prove his manliness; he also avoids paying the traditional bride price to his chosen one’s parents. This shocking film provides a close-up look at a tradition that proves that women in Kyrgyzstan are still seen as men’s trophies.

* sekce MÁTE PRÁVO VĚDĚT

► 21.00
>> Life Begins at 100
> Åsa Blanck, Sweden, 2015, 58 min

Švédka Dagny má svůj vlastní blog, kam denně přispívá. Píše o všedních věcech, dopisuje si se svými přáteli a sem tam projede seznamky. Večer nezřídka vyráží na párty, kde nepohrdne sklenkou šampaňského. Je hostem televizních pořadů, lidé ji poznávají na ulici. Fakt, že se blogerka Dagny narodila v roce 1912, se zdá nepodstatný. Jak sama říká, být aktivní a mít vůli učit se stále novým věcem není otázkou věku. A přestože k ní osud nebyl vždy vstřícný, neutápí se v minulosti, ale těší se na vše, co přijde. Skrze svůj příběh vzkazuje, že je třeba odhodit stud a strach – na to je život příliš krátký.

Swedish Dagny has her own blog, where she posts daily. She writes about ordinary things, exchanges messages with friends, and sometimes peruses dating ads. In the evenings she attends parties, never turning down a glass of bubbly. She is a regular on TV shows; people recognise her on the street. The fact that blogger Dagny was born in 1912 seems irrelevant. She says that being active and willing to learn new things is not a question of age. Although fate hasn’t always served her well, she refuses to drown in the past and looks forward to whatever comes. The message contained in her story says: Cast off apprehension and trepidation – life is too short!

* sekce MOC MÉDIÍ

Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> A Young Girl in her 90s
> Valeria Bruni Tedeschi, Yann Coridian, France, 2016, 84 min

Jako těla bez duše. Tak někdy mohou působit pacienti s Alzheimerovou nemocí. Blanche Moreau, krásná dvaadevadesátiletá dáma, není výjimkou. Vše se mění v momentě, kdy do geriatrického centra, v němž spolu s dalšími seniory tráví poslední fázi svého života, přichází choreograf a tanečník Thierry. Díky jeho taneční terapii těžce nemocné pacientky zcela ožívají. Důvěrnou intimitu a pozornost, kterou jim ve společném pohybu věnuje, si užívá obzvlášť Blanche. Poetický film otevírá delikátní téma citových potřeb seniorů, potvrzuje moc arteterapie a beze slov dokazuje, že ve starém těle dříme mladá duše.

Like a body without a soul: this is what patients with Alzheimer’s sometimes can seem like. Blanche Moreau, a beautiful 92-year-old lady, is no exception. Everything changes the moment dancer and choreographer Thierry comes to the geriatric centre, where she along with other senior citizens are spending the last phase of their lives. Through his dance therapy the seriously ill patients come fully to life. Blanche in particular enjoys the intimacy and attention focused on them in common movement. This poetic film explores the delicate topic of the emotional needs of senior citizens, confirming the power of art therapy and proving without words that a young soul may reside in an old body.

* sekce KDO JE TADY NORMÁLNÍ?

► 21.00
>> Communion
> Anna Zamecka, Poland, 2016, 72 min

Být hlavou domácnosti je zodpovědná a nelehká práce. To platí zejména pro Olu, 14letou polskou dívku, která se stará o svého autistického bratra a neschopného otce věčně vysedávajícího u televize. Tato zkouška osudu ji stojí dětství a běžné dívčí radosti. Jedno přání jí však ještě zbývá – návrat její matky domů a znovuobnovení nefunkční rodiny. Veškeré své síly tak Ola upíná ke dni svatého přijímání bratra Nikodema. Oslava po této zkoušce dospělosti se má stát v jejích představách pojítkem rozbité rodiny. Nekonečný boj je svědectvím o síle zoufalé dívky, která přes mnohá odmítnutí stále věří ve změnu.

Being the head of the household is a great responsibility and hard work. This is especially true for Ola, a 14-year-old Polish girl who cares for her autistic brother and apathetic father, who spends most of the day sitting in front of the television. This test of fate has cost her her childhood and usual girlish pleasures. But one wish remains – the return of her mother and the restoration of her dysfunctional family. Ola has placed all her faith in her brother Nikodema’s Holy Communion. In her mind the celebration that follows this test of adulthood is to become a link to her broken family. The endless fight is a testament to the strength of a desperate girl who despite numerous rejections still believes in change.

* sekce MEZINÁRODNÍ SOUTĚŽ

Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> Ada for Mayor
> Pau Faus, Spain, 2016, 85 min

Španělsko patří mezi země, na které dopadla finanční krize z roku 2008 nejdrtivěji. Barcelonská občanská aktivistka Ada Colau se snaží organizovat pomoc pro lidi, kteří nemohou splácet hypotéku a přicházejí o střechu nad hlavou. Citlivý snímek zachycuje přerod nezdolné aktivistky v ženu, jež hodlá poctivě, s elánem a zdravým rozumem proniknout s občanskou platformou do politiky a nezadat si s ní. Po historickém vítězství v červenci 2015 stanula Ada v čele barcelonské radnice. Dokument sleduje deset měsíců od vyhlášení kandidatury přes tvrdá vyjednávání a mediální výstupy až po napínavý průběh voleb a první den v úřadu. Součástí filmu jsou také intimní záběry z videodeníku, v němž Ada leckdy zápasí i sama se sebou.

Spain was one of the countries hardest hit by the 2008 economic crisis. Barcelona-based civil activist Ada Colau tried to organise help for people unable to pay their mortgages and losing their homes. This sensitive film captures the rebirth of an invincible activist into a woman who intends to honourably, with élan and good sense, take her civic platform into politics and be better than it. After her historic victory in July 2015, Ada led Barcelona City Hall. The documentary traces the 10 months from the time she announced her candidacy, through difficult negotiations and media appearances, to the tense election and her first day in office. The film includes personal footage from the video diary in which Ada often does battle with herself.

* sekce VOLTE ZMĚNU

► 21.00
>> Death by Design
> Sue Williams, USA, 2015, 73 min

Výroba notebooků, mobilů a elektroniky vůbec je toxická. Zaměstnanci kvůli agresivním chemikáliím umírají na nové druhy rakoviny, mají postižené děti. Výrobci to vědí. Maří soudní procesy a tutlají informace už 30 let. Jedovaté látky nelze zlikvidovat. Rozežírají nádrže, pronikají do vzduchu, cestují po planetě – a škodí všem. Snímek metodicky rozkrývá problém globálních rozměrů. A ukazuje, jak je dále stupňován nelidskými podmínkami v čínských výrobnách, technikami „likvidace“ starých přístrojů či praktikami, jimiž firmy dál nutí zákazníky kupovat nové modely. Na druhou stranu, ve světě se najdou i kutilové razící šetrné cesty, jak s elektronikou zacházet, aby pro nás neměla fatální následky.

The manufacture of laptops, mobiles and electronics overall is toxic. Aggressive chemicals lead to death from new types of cancer and birth defects in children. Manufacturers know this. They’ve been thwarting court trials and covering up information for 30 years. The poisons cannot be liquidated. They corrode containers, penetrate the air, and circle the world – harming all. This documentary systematically uncovers a problem of global proportions. It shows how things are exacerbated by inhumane conditions in Chinese factories, the methods used for “liquidating” old devices, and practices that force customers to buy new models. However, there are those who seek safe ways of dealing with electronics so they do not lead to fatal results.

* sekce TAKZVANÁ CIVILIZACE

Prostor PRAHA hostí cizojazyčnou sekci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jeden Svět, jehož letošním tématem je Umění spolupráce. Promítání budou probíhat každý den v 18.30 a 21.00.

► 18.30
>> Dugma: The Button
> Pål Refsdal, Norway, 2016, 57 min

Abú Qaswara přišel ze Saúdské Arábie. Abú Basír z Velké Británie. Na první pohled obyčejní mladí muži. Až na to, že se touží stát mučedníky ve jménu Alláhově. Figurují na seznamu sebevražedných atentátníků a v řadách bojovníků džihádistické Fronty an-Nusrá uprostřed syrské války čekají na svou chvíli. Vytoužená pouť do ráje má ovšem svá úskalí. Překážkou se může stát spletité řízení organizace nebo vlastní rodina. Snímek přináší vzácně bezprostřední vhled do každodenního života Islamistických radikálů. Jak přemýšlejí, jak žijí, bojí se, pochybují, mají smysl pro humor? Jedinečný portrét fanatického islamismu.

Abu Qaswara comes from Saudi Arabia and Abu Basir is from Great Britain. At first glance they are ordinary young men. Except that they are eager to become martyrs in the name of Allah. They are suicide bombers and fighters in the ranks of the jihadist Al-Nusrah Front in the midst of the Syrian war, waiting for their moment. Their longed for journey to paradise, however, has its problems. The organisation’s convoluted management or one’s own family can be formidable obstacles. The film offers a rare immediate insight into the daily lives of Islamist radicals. How they think, how they live, their fears, doubts, sense of humour… A unique portrait of fanatical Islamism.

* sekce PANORAMA

>> Cyber Jihad
> Hans Busstra, Netherlands, 2016, 48 min

Islámský stát a další teroristické skupiny se ve svém boji neomezují pouze na využívání tradičních zbraní. Stále propojenější svět nabízí extremistům k šíření strachu a nenávisti nové možnosti. Sociální sítě a internetová média plní džihádisté svými propracovanými příspěvky ve stále větším množství a tisíce mladých lidí po celém světě jejich propagandě podléhají. Publicisticky laděný snímek odhaluje teroristické strategie ve virtuálním světě a zároveň si klade znepokojivou otázku, zda je vůbec možné tuto kybernetickou válku vyhrát.

Islamic State and other terrorist groups do not limit themselves to using only traditional weapons. An increasingly globalised world offers extremists new options for spreading fear and hate. Jihadists are filling the social networks and other internet media with an increasing volume of their well-though-out contributions, and thousands of young people from around the world are falling for their propaganda. This documentary reveals terroristic strategies in the virtual world and also poses the question as to whether this cybernetic war can be won.

* sekce MOC MÉDIÍ

► 21.00
>> Czech Allah
> Zuzana Piussi, Czech Republic, 2017, 91 min

Migrační vlna sice do Česka přinesla jen několik desítek uprchlíků, zato podstatnou část populace uvrhla do stavu panického strachu z migrantů a islámu. Režisérka Zuzana Piussi dva roky sleduje reakce české společnosti. Výsledkem je časosběrný film, panoptikum lidských postav a postaviček, které spojuje jedno: téma uprchlíků a islámu je nenechalo lhostejnými. Každý mu čelí vybaven svou pravdou. A tak sledujeme nejen staré známé, jako Martina Konvičku či Janu Volfovou, ale rovněž lidi, kteří se rozhodli uprchlíky vítat bez ohledu na následky. Každému z nich nakonec rozvířená společenská situace poskytne novou životní zkušenost.

Although the wave of migration may have brought only a few dozen refugees into the Czech Republic, a substantial part of the population has been plunged into a state of panic about migrants and Islam. For two years film maker Zuzana Piussi monitored the response of Czech society. The result is a time-lapse film, a collection of human figures and characters connected by a single issue: profound interest in the topic of refugees and Islam. Each confronts the topic equipped with their own truth. So we follow not only old friends like Martin Konvička and Jana Volfová, but also people who have decided to welcome refugees, regardless of the consequences. Each of them eventually gains new life experiences within this turbulent social situation.

* sekce ČESKÁ SOUTĚŽ

“Pokud se někdy zabiju, bude to klasické seppuku, které bude mít vyšší smysl.” Třetí část monodramatického triptychu DIY v podání experimentálního divadla D’Epog.

Klasické činoherní monodrama volně inspirováno životem, dílem a heroickou smrtí držitele Nobelovy ceny za literaturu Yukio Mishimy. Fraška ze starého Japonska o třech dějstvích, která otevírá otázku vypořádávání se s vlastním selháním a zabývá se tématem fanatismu a pocitu nadřazenosti jedné lidské bytosti nad jinou. Vstup 80 Kč studenti / 180 Kč dospělí.

D´EPOG je platformou pro současnou experimentální inscenační tvorbu. Činnost divadla má laboratorní charakter. Tvorba divadla D´EPOG žánrově lavíruje na pomezí činoherního a pohybového divadla, performance a multimédií. Vedle inscenační činnosti má v tvorbě divadla významnou pozici výzkum herecké expresivity.

Přednáška berlínské umělkyně a kurátorky Inge Zimprich o aktivitách sdružení HABEN UND BRAUCHEN a prezentace výsledků třídenního workshopu s názvem Malá škola prekarizované práce, ve kterém se společně s Ingou Zimprich budou účastníci zabývat tím, jak funguje tzv. prekarita v uměleckém kontextu, jak nás ovlivňuje a jak dopadá na naše vztahy a uměleckou práci.

fb event

>>> Inga Zimprich (1979) je umělkyně a kurátorka, žijící v Berlíně. V podobě “Faculty of Invisibility” www.faculty.cc se od roku 2006 věnuje praxi institucionální kritiky a klade otázky po performativních podmínkách uměleckých institucí, podobách vyloučení, společně s jejich hodnotícími aparáty nebo možnostmi politické kolektivity. V letech 2009-2015 spoluorganizovala samosprávný umělecký prostor Flutgraben e.V. v Berlíně, který fungoval i jako prostor pro umělecké ateliéry. Rozvíjela zde kurátorský program Inverse Institution. Od roku 2014 je součástí pracovní skupiny AG Arbeit. V rámci ní se Inga Zimprich, Tatjana Fell, Moira Zoitl a Alice Münch věnují pracovním podmínkám umělců na základě svých osobních zkušeností a vyvíjejí metody, jak veřejně artikulovat jejich prekarizované životy a pracovní podmínky. V roce 2015 iniciovala Inga vznik skupiny Feminist Health Care Research Group, která sdružuje umělkyně, jež se věnují kolektivnímu výzkumu zdravotní péče, pořádají workshopy pro pracovníky v kultuře a vydávají ziny. Inga je matkou dvou a půl letého dítěte.

www.ingazimprich.net

>>> * workshop info * <<<

Zvykli jsme si na představu že v umění se slavnými stane jen velice málo lidí. Přesto doufáme do posledního dechu, že toto privilegium čeká právě na nás. Ale co když to tak nebude? Co s většinou umělců, kteří si nikdy svojí tvorbou živit nebudou?

Jako umělci jsme si zvykli, že plánujeme projekt za projektem a vystavujeme bez nároku na honorář. Myslíme si, že nejdříve musíme investovat do naší umělecké práce a vytvořit si reputaci – předtím, než můžeme chtít důstojné pracovní podmínky a na adekvátní ocenění za naši práci v kultuře. Většinou to vypadá, že jsme příliš zaneprázdnění – ve snaze stihnout poslední termíny uzávěrek – na to, abychom vzdorovali neférovým pracovním podmínkám ve světě umění.

Malá škola prekarizované práce je intenzivní třídenní workshop,  ve kterém se společně podíváme na to, jak prekarita funguje v uměleckém kontextu, jak nás ovlivňuje a jak dopadá na naše vztahy  a uměleckou práci. Odrazíme se od individuálních situací a budeme hledat strategie a metody, které nám pomohou trvat na lepších pracovních podmínkách. Workshop bude otevřen právě těm tématům, která vás zajímají. Především pak feministickým perspektivám. Za příklad nám bude sloužit akademické prostředí, které je nám blízké a budeme promýšlet to, co nám poskytuje a co nám v něm naopak schází.

V Malé škole prekarizované práce se podíváme na umělecké iniciativy, které se snaží bojovat s prekarizovanými pracovními podmínkami ve světě umění za pomoci přímých akcí, manifestů, smluv, dlouhodobých aktivit a kampaní jako jsou Art Leaks, Precarious Workers Brigade, Cultural Reproducers, W.A.G.E. for work a další. Budeme analyzovat jejich postupy a zjišťovat, které z nich nám mohou být nápomocné.

Během celého workshopu budeme dokumentovat naši práci a společně ji zveřejníme, abychom mohli sdílet naše metody, výzkum a výsledky. Budeme pracovat se sebeovládáním, facilitací a názornými příklady, abychom vytvořili prostor pro každého, kdo se na celé věci bude chtít podílet. Workshop bude probíhat v anglickém i českém jazyce.

Pokud se chcete přihlásit, zašlete email do 13. března, ve kterém v krátkosti popište, jak je váš život, jakožto umělce, ovlivňován prekarizací a s jakým tématem byste rádi pracovali. Pokud se chcete registrovat, počítejte prosím s účastí na všechny tři dny. Počet účastníků je limitován na 25.

smallschoolofprecariouslabor@gmail.com